Jen tak zlehka

Ano, přesně tak jsme si to řekli, jen tak zlehka se půjdeme poslední den před odjezdem projít, po louce, mrknout na kravičky... Jenže já už v tu chvíli věděla, že jsem nám stanovila úplně jiný cíl. Trochu nejistoty z Lukyho strany jsem zaznamenala, když jsme nebrali jeden batoh, ale dva a když jsme napouštěli dva dvoulitrové vaky na vodu. 

Na parkovišti se mě zeptal, kam vlastně jdeme a já ukázala na skálu daleko před námi se slovy: "Vidíš tu skálu? Tak k té jdeme." Celou cestu si myslel, že je to z mé strany jen fór... Nebyl :-D

 

S těmi kravičkami jsem to splnila... ale pak to přišlo...

Ale ty výhledy za tu námahu litry potu prostě stály. A v neposlední řadě za to stál ten pocit, že jsme to opravdu zvládli. 

Já jsem se nemohla nabažit tohoto místa - na jednu stranu se rozkrýval pohled do údolí, na druhou do skalní kotliny. Celému pohledu dával korunu tento obrovský modřín, obklopený kosodřevinou a zbytky sněhu.

Pro dokreslení výletové atmosféry nesměly chybět klasické housky se šunkou a sýrem :-)

A opět jsem neodolala množství různých druhů květů. 

Cestou zpátky jsem už ale musela přiznat, že mě bolí nohy. 

 

Nachodili jsme celkem 13km s převýšením 700m, uf! I tak jsem ještě našla energii na nasbírání bylinek na večerní čaj. Co může být lepší než čerstvá, divoce rostoucí meduňka, máta, podběl a sedmikrásky?

No a my už pomalu balíme na náš další plánovaný prodloužený víkend. Co myslíte, kam to bude tentokrát?

H&L